Už jako malá holka jsem milovala fotografie. Pořád dokola jsem si prohlížela alba mých rodičů a pak fotky z našich rodinných dovolených. Jsou to prostě zhmotněné vzpomínky. Kdybych si měla vzít z hořícího bytu jednu věc, tak by to byly fotografie, které nemám v elektronické podobě.

Kolem své puberty jsem dostala svůj první digitální foťák, byla to bomba. V té době ještě nebyly mobily s foťákem a já ho brala sebou na všechny akce. V tu dobu jsem dokumentovala nejvíce akce s přáteli, ale občas i přírodu. Lidé mne, ale lákali víc. Všichni jsme stejný, ale vlastně každý úplně jiný. Z fotek se dají poznat emoce. Na střední škole jsem si udělala svůj první projekt, kdy jsme fotila celou naši třídu v kabaret stylu na náš maturitní večírek. Ve třídě nás bylo asi 25 holek a každá jiná. Ty fotky mám ráda do teď. Ke svým 20. narozeninám jsem dostala kurz Jak být modelkou v Brně s Renatou Janásovou, která pro mne byla velikou inspirací. Tam jsem si zkusila jaké jé to být modelka a zjistila jsem, že mě to láká více na druhé straně fotoaparátu.

Poté jsem šla na vysokou školu do Prahy, kde jsem opět nejvíce fotila své kamarádky. Stále jsem měla pouhý digitální foťák.  Dostala jsem další dárek v podobě profi fotografií. Fotografka byla fajn, ale ve výsledku na fotkách byla vyretušovaná cizí holka. I tohle pro mne byla zkušenost, že tahle strana foťáku ne. A hlavně, že chci fotit lidé, takový jaký jsou, i když mají pupínek nebo kilo navíc, ale jsou to oni a mají se rádi a mají své emoce, které do fotky vloží.. 

Když jsem pak po vejšce potkala, teď už svého manžela, který , když se dozvěděl, že mě baví fotit tak prostě jen řekl: " a proč tedy nefotíš pořádně a nemáš dobrej foťák ". úplně mi vyrazil dech a já se zasekla a říkala jen ale..... a až ........ No prostě výmluvy, pořád se vymlouváme, že nemáme peníze nebo čas a až budu starší atd. Řekl mi sedni do auta a jedeme koupit foťák. A to byl vlastně můj první opravdový krok a za to jsem svému manželovi, opravdu vděčná.  Dále jsem už musela jen fotit, vzdělávat se a fotit. Absolvovala jsem několik kurzů, jeden z nich byl i s Robertem Vanem. Fotila jsem hlavně dámy a páry. V roce 2018 se ze mě stala maminka a tím jsem vlastně začala fotit i dětičky. V roce 2024 jsem si vymyslela projekt Sebeláskové focení, kde dopřávám ženám čas pro ně a a jejich sebepéči. Při focení se snažím, aby focení bylo Vaším přítomným okamžikem, kdy je Vám dobře.  Koncem roku 2024 jsem se vydala na fotografický kurz na Tenerife, který pro mne byl velikým přínosem.